Jak jen na tě nevzpomenout dnes,
nerozjihnout v lásky žáru,
nevzpomenout tvého daru,
tvého mateřství, ach, kde je mez!
Miliony odnosila’s nás
pod svým srdcem v tisícletí,
mlékem kojila’s nás děti,
na svých loktech, matka, chovala’s.
Kolik ran tvé srdce zbodlo jen,
když se vršil mučeníky
mateřský klín a v hruď dýky
bořily se srdce do kořen!
Vavřínů co svilo skráním tvým,
když tvé oslavené děti
stoupaly v svém vnebevzetí,
aby koruny směnily s ním!
Dnes se k tobě vinou s něhou něh,
srdce přetéká nám city;
nejvzácnější Matka jsi ty
po Marii v lásky obětech!