Tvoje krása odjakživa
vábila vše umění,
kouzelná a čarotklivá –
odlesk Boha plane v ní!
Malíř zachytá tvé tahy,
lepý půvab, krásy dar;
sochař údů tvých lad vlahý,
panny útlý těla tvar.
Hudebník v zvuk harmonický
rozpřádá tvé něhy cit;
však jen básník v sen svůj vždycky
duše čar zná zachytit:
sladkou, tklivou duši z všeho,
jak jen kvetla v Boha snech,
vydechnutou ústy jeho,
jak ji rajské Evě vdech’! –
Kdo však stih’ ji v kráse celé,
takou vkouzlil v Uměn kruh?
Kdo shléd’ taj té krásy smělé?
jenom tvůrce sám – jen Bůh!...