Ó jméno plné rosy, něhy, vůně!
jest sladké jako hrozny cypresové;
jím opojeni chvějí se mi rtové
a duše spita jeho zvukem stůně.
Jest vonné jako nard, jenž v lesní tůně
své roní perly žhavé, rubínové;
jak hudba tklivé a jak tóny nové,
jenž poletují na chvějící struně;
jest plno kouzla v ústech starců, dětí,
v něm poesie, edenu pták, vzletí;
nechť život drsný žal či rozkoš skýtá,
v něm sladké útěchy jest manna skrytá:
a život můj-li tone ve běd moři,
to jméno nad ním žhavou duhou hoří!