Kdy se mnou jsi, mne všecko jímá kolem,
ty stíny večera, co v plachém reji
se skrývají a honí po aleji,
to ticho, jež rozpíná křídla dolem;
i nebe jasné: hle, jak jeho polem
se hvězdy, motýlové zlatí chvějí;
jich paprsky po růžích země spějí
tak zlehounka, že sotva pohnou stvolem.
Tu v snění zdá se mi, to nebe hvězdné
ať jest tak hluboké, či ať jest bezdné,
v tvé oko popatřím-li jenom v chvat,
tam vidím jeho dno se usmívat:
jen místo hvězd a zlatých jejich svitů
jdou andělé tam po květech tvých citů.