Dech Boží cítíš, blízko vane
jak prvním při stvoření kdys,
na Boží slovo svrchované
vše vznikat zas jak viděl bys.
Zem, dříve pusta, květ je samý,
z mlh slunce vstalo jeden jas;
zpěv ptáků srdce sladce mámí,
proud zurčí, všude život v ráz.
A nebe nad hlavou se klene
tak ryzí, jak by vzešlo teď,
a noci ty jsou ohvězděné,
v nich nádherný se měsíc zved’.
Sám sebe nepoznáváš ani,
co byl jsi včera, nejsi ten,
minulost je ti pouhé zdání
a sem jak v ráj jsi postaven.
Před tebou nový život leží
a všecko v tobě touží kvést;
neb milost Boží, míza svěží,
prolnula tě – jak ratolest!