Ku poctě mojí sladké Paní
má lýra vroucně zní;
jdou přes ni jako v usmívání
zvukové čistí, líbezní.
Jest měsíc máj jí zasvěcený,
květ vůní nalitý
jak balsám v obět připravený
a v alabastr ukrytý.
A stromy všemi alejemi
jak řada družiček,
poupata tkaná kadeřemi
na tisíc smavých hlaviček.
A koberce se prostírají
tak měkké zeleni;
jak trůn se hory pozdvihají,
červánků nachem prostřeny.
A slunce koruna je žhoucí,
v blankytu zdvižená,
až přijde kněžna všemohoucí,
hymnami věků slavená.