Molodci jsou, ožehnuté skráně,
jara svěžest v údech, v očích jisker blesk,
zachce se ti, pyšný býti na ně,
po mládí tvém budí se ti stesk;
z duše zní ti lidu hlaholy:
To jsou naši Sokoli!
Zápasit šli, výkvět naší síly,
viz krok pružný, svaly jako z ocele;
přišli, viděli a zvítězili,
triumfu zář nesou na čele;
jedno srdce vespol, pryč kdo zlý!
To jsou naši Sokoli!
Dobytý, hle, vavřín v jaré snaze!
kam jej srdce jejich mužná položí;
Matce děti! Zlaté naší Praze
v skráň jej staví, kleknou v podnoží;
radost, slza v oku zápolí:
To jsou naši Sokoli!
Svatá chvíle! cítíš náhle prudce,
jak to rozechvívá tvoji českou hruď!
podejme si v lásce věrné ruce:
Jeden národ, jeden Sokol buď!
Bolelo-li co, už nebolí:
To jsou naši Sokoli!