Sen mi zůstal, jenom sen?
sladké opojení;
třímám jej jak pochodeň
za světlo své denní.
„Amen“ zavřelo mi svět,
jiný otevřelo,
jak by z potopy se zved’;
ráj by říc’ se chtělo!
Hledíš na vše s úsměvem:
bolest má svou vůni,
kříž je celý pod květem
jako na výsluní!
Nenávist je objetí,
zrada políbení;
vše tě zrovna posvětí,
hořkého nic není!
Za tebou máj pomíjí,
v srdci však, kdo poví?
V Ježíši a Marii –
sen – či život nový?!