Teď teprve, teď teprve
víš, jak to drahé bylo,
co bylo potěšení tvé
a teď se rozloučilo!
A nepřijde už mezi nás
ta Paní s liliemi,
jež přicházela samý jas
a v tváři úsměv němý.
A v očích tolik soucitu
a otevřené dlaně;
tys cítil s nich jak prší tu
ti požehnání Páně!
A přišla a zas vznesla se,
by přišla zítra znova;
„dnes naposled“, jak slila se
vše hořkost v tato slova.
Hřmí varhany, chrám samá zář
a družiček jde řada
květ vložit za dar na oltář,
kam dlaň tvá – srdce skládá!