Je máj už skoro na skonání,
poslední květy sbírám v kytici;
ty nejkrásnější kolem shání
má láska, moje srdce hořící.
Ať vadnou tobě ve podnoží
v těch barvách jasu slunečního dnes;
ať slávu tvoji ještě množí,
jak kadidelnice dchnou do nebes!
Co mám, vše dal bych rád jen tobě,
kéž kvetl bych, jak kolem kvete máj,
by dlaně byly plny obě,
jak srdce láskou je až na pokraj!
Tu cestu, kudy chodíš denně,
bych květem sypal pro tvé šlépěje,
jež skrýváš noci utajeně,
když sstupuješ k nám, naše naděje!
Když uzdravuješ srdce mroucí,
jak lampy doléváš je milostí,
jež v nebi Královnou jsi skvoucí
a vládneš plna dobrotivosti!