Jen srdce, ztiš se, ztiš!
co tě nepokojí?
ta, dlaň se zvedá k níž,
je i Matkou tvojí!
Tu vůni cítíš? Máj!
znáš ten symbol její?
to balsámy se, aj,
v duše od ní lejí.
Balsámy milosti,
dary tisíceré
pro tíž tvé slabosti,
jež jí srdce dere!
Každý vzdech jako meč
v duši se jí hrouží;
co nevysloví řeč,
naplnit už touží! –
Ó srdce moje, což!
co tě nepokojí?
Přistup blíž, v klín jí vlož
dětsky hlavu svoji!