Májové písně zní
a touhy loudí;
ó dnové líbezní,
kam duch rád zbloudí!
To kouzlo, máje čar
a vůně květů;
jak by se netk’ ho zmar,
i mládí je tu!
Nevěříš, co vzal čas,
vše je tu zase;
i jak by drahý hlas
tu šeptal, zdá se.
A také obraz té,
jež v snech mých žije,
se zvedá pokaždé,
skvě od glorie!
A kyne s oblaků
jak Bernardetě; –
tak žiji v zázraku
víc nežli v světě!