To je rukou rozpjetí,
to znak modlitby je,
která z hloubi vyvře ti,
kterou duše žije!
To jsou křídel peruti,
jež ti z duše raší,
jež tě zvednou v pohnutí
v jiný svět a blažší.
To je drahocenný stůl,
hostinu jenž strojí;
kdo by se tu nepohnul?
každou touhu zkojí!
Spasná naše loď to je,
veze do přístavu,
do země nás pokoje
přes vln bouř a vřavu!
To je Boha soudný trůn,
kde nás bude v lkání
soudit dle vin věčných run
v lásky – slitování!