Děs vládl potopy! Zoufalé skřeky!
Jak dravé bestie vystouply řeky,
blesk šlehal do hřívy zježené pěn,
na těla mužů a nádherných žen,
však mrtvých, pochodní sírovou svítil,
řval z hloubi, jak by se hrozněji lítil.
Dnů tři sta bylo. Pak – klid okamžitě!
Neb v Noe korábu zrozeno dítě,
pláč jeho k nebesům vzlykavě zněl,
je budil hrom a blesk, z hloubi jenž hřměl,
a spáti nemohlo. – Pro jedno děcko
Bůh pomstu zastavil. Utichlo všecko!...