Vlídný večer! Klid v něm zavlál
křídla šírem rozepjav
na svých zádech obraz luny
jako motýl smrtihlav.
Šerem hor je vrouben v dáli,
všeho lehounce se dotýká;
marně! Každý květ se před ním
uzavřel a zamyká.
A já! Pozdě v konci žití
– slyším vlát ho křídlem – klid;
nesepnu už ruce vroucně.
Dál! jen pevně rakev uzavřít.