Kdes v dálce juž se davy zbožných tratí,
a cestu za nimi jen paprsk zlatí
a rajský pták svá křídla šumným ruchem
– jich tklivý zpěv – sem rozepíná vzduchem;
ba k srdci mému jak se v letu sklání,
tam budí, budí ze sna vzpomínání,
a blahý cit mou táhne duší chorou
jak myrha cedrů rozpukanou korou;
teď strunou zašlou chvěje zpěv ten sladký,
že cítím, kdesi minul jsem práh ráje:
Ó písni svatá, pod níž srdce taje,
jdu za tebou; snad najdu – cestu zpátky!