To processí jde; táhnou ulicemi,
jich kroky budí v žáru spící zemi;
vzduch žhavý mocným ohlasem se třese,
pták – píseň letí, neví, kam se snese:
teď i ti obři němí na portálu,
jenž stejně v noci stínu i v dne palu
jho paláců vždy nesou na své šíji,
jak oživli by sladkou melodií –
ach, slyš! mně zdá se, s kamenných těch retů
jak hymnus zazníval by v chorál lidu...
Sám Bůh se pohnul jistě ve Svém klidu
a usmál se v tu harmonii světů!