Teď promluvilo srdce vaše,
toť hrdinský je posléz čin;
co tajilo se na dně plaše,
teď vyšlehlo, plam, ze hlubin!
Co brání ještě ve pohnutí
si klesnout v bratří objetí?
nač vzpírat se dél, když to nutí,
říc’ slovo, jež nás posvětí?
Tak dlouho stáli jsme si chladní
jak nepřátelské tábory;
vás štvali nepřátelé zrádní,
jim na vzdor spojme prapory!
Radostně nad námi ať vlají,
jsme nerozluční pro zápas;
zjasní se nad našimi kraji,
Vlast jedna navždy spojí nás!
Čech, Slovák buď dnes svazek pevný,
od Šumavy až do Karpat,
a odpor skrytý nebo zjevný
dovedem my už ušlapat.
Paž k paži, bok se k boku staví,
ať sdružen prapor svrchu vlá;
Československo, k metám slávy,
teď, ať nás Osud zavolá!