Juž dní se – země ještě v slzách taje,
ne – usmívá se v rosných krůpějích;
to nedočkavě s modravých hor kraje
tlum paprsků se zlatých náhle zdvih;
kam padly, v moři démantů zem plaje,
co poupě má jen, tiše otvírá je
a vůně vstoupá z ňader rozpuklých
a noci stín, kde ještě v skrytu vlaje,
juž dní se!
V mém srdci hořkosti vzdech sotva ztich
i v oku ještě slza tiše hraje,
co na rtech lkajících juž bloudí smích
a padá mír v mé duše hloub a taje –
ó cítím v nitru v jeho paprscích
juž dní se!