Ven z města vyvržen, jak pes
se cestou vláčí v Hakeldama;
jest dokončeno krve drama,
své dokončí též ještě dnes!
Pláč suchý pálí zornice,
tam oheň šílenství se svítí;
proč musil toho zrádcem býti,
jejž miloval tak velice!
To tvrdý osud! Kdo jej snul?
Mžik zvítězila neřest stará;
teď bolest lítosti v něm hárá –
pláč nikoho však nepohnul.
A nikdo neřek’: Mír ti buď!
tvé odpouštějí se ti hříchy!
A s prestolu své čisté pýchy
mu všickni probíjeli hruď.
Jen jeden byl by odpustil!
je mrtev – vbity na kříž oudy...
Nuž, Mistře, na tvé chci jít soudy!
a rychle oprátku si svil.