Jest ještě Naděje v divokém shonu Záští,
když všecky zapadly záblesky Sluncí a Hvězd,
a tmavé Bouře když majáky zářné strhly,
jež v daleké obzory svítily do tmavých cest.
Jest ještě Naděje – v strhané oči svítí
a tiše rozvírá ruce, jež semknula křeč;
když výkřik Nepřátel vítězný zved se v poli
a z dlaně schromené vypadá krvavý meč.
Jest ještě Naděje, všickni-li odcházejí,
svá srdce uzamknou ku vzlyku, na každý vzdech,
když tupá Zoufalost v šílené smíchy tryskne
a chroptí v bolestech na siných zmíravých rtech.
Jest ještě Naděje – v obzoru dálném zříti,
když Mlhy rozptýlí tajemné Milosti svit,
tam bílé rozpjaté Náručí vroucně pníti
a otevřené všem Srdce se horečně rdít!