Je noc, ach, noc tak pochmurná a čirá;
kam oko tesknou bázní jato zírá,
stín roste hluboký, a temno vlaje
a ztrnule se dívá v spící kraje.
I klenbu nebes jak když suzavírá,
je bez záře a svitu, pustá, sirá;
jen bludiček roj vstal, kdes plápolaje;
teď zhasnul náhle, kolem zas jen tma je.
Je ticho mrtvé! Sotva větev chvílí
se větrem pohne a se k zemi schýlí,
pták ze sna zastená, a vlna vzdychne
tak z hluboka, a zase všechno stichne:
to lidstva velký bol teď kolem kráčí,
a srdce mé jde za ním v hořkém pláči.