Ctím vaši pýchu, vaši radost sdílím,
neb Čech je bratr váš a s vámi Slovan;
byl národ váš nám vždycky nad vše milým,
ať umučen, ať oživ, oslavován!
Kdo Velký vám, i pro nás Velkým sluje,
byl pěvec slavný? nám zpěv jeho sládne;
i do nás sláva jeho vyzařuje
a k lásce nenajde v nás srdce chladné!
Dnes, kdy se věštce svého nad kolébkou
ve svaté úctě ukláníte k zemi,
cítíte, jak čí’s láska rukou hebkou
dlaň tiskne vám? to Čech je přede všemi!
A sladký pocit rozlévá se samý
ze hrudi v hruď nám, v srdce tempu rovném,
i vzpomínáme: „KOCHANOWSKI!“ s vámi,
jenž rozzpíval Vlast zpěvu ve čarovném!
Nám zdá se v chvíli této přetajemné,
jak s nebe k nám se jeho zpěv zas nese
a vyjasňuje, co v nás bylo temné,
v refrénu vroucím: „Bratři, milujme se!“