„„Já s vámi jsem,““ Tys, Pane, kdysi děl, „„pryč setřete ten smutek se svých čel a bázeň z hloubí nitra; nechť mučí vás, já síla vaše jsem,
ať zmíráte, jsem vaším životem ať dnes či zítra!““ Nuž teď, kdy nadějí se řítí most, kdy jako sup rve duši pochybnost
a v lebku stíny věsí, kdy hlavu dračí zvedá lidský pych, bouř nenávisti v mocných peřejích nás kolem děsí.
Kdy v posměch jsou i city nejdražší a nadšení, jež duši k hvězdám povznáší, déšť slzí těžkých hasí, kdy pravda mře jak v skalách ozvěna
a blátem potupy, je znectěna i číše krásy. Kdy svět je plný lživých proroků, jenž hrdě dí: „jsme světlo pokroku,
ó pojďte s námi v spěchu; co touhou bylo, a co sladkým snem, vše dáme vám – ráj nový otevřem vám pro útěchu.“
„Slasť, rozkoš, vše, čím srdce okřeje a vůni květů, než je rozvěje dech zimy ledovatý; i víno lásky, nežli prokvete
vlas šedinami, než v hrob padnete jak lupen svátý.“ A jejich hlas vždy bouřněj v dáli hřmí a proudy, jež se řítí za nimi,
vždy výše jdou a rostou; co hříchu mráz svět jímá veškerý a mysl stupělou stín nevěry i dětsky prostou.
Nuž teď, ó Pane, mocnou ruku Svou, ach, zvedni vlídně nad zem ubohou, jež v zápasech se zmítá; nechť vzplane v srdcích láska plamenná
a mučeníků síla nadšená v Tvé pravdě skrytá. Nechť zase prapor Tvůj, kříž ve kraje nám vítězný a stkvoucí zavlaje
nad zachmúřenou skrání; pak půjdem v boj a klesnout nemůžem, to heslo na štítu. Já s vámi jsem až do skonání!
Cookies on Poetry Cove