Kříž těžký nesa, beze vzdechu kráčí;
teď v slunci Golgotha se vstříc Mu mračí,
k ní cesta drsná je a daleká
a mdlobou klesá juž syn člověka.
A zástupem se k Němu spěšně tlačí
Máť Jeho ruce spínajíc a v pláči,
ret Její tají vzdech a tiše lká,
co srdce velkým hořem přetéká.
Však kolem katanů ta divá chasa
Ji tiskne zpět a rouhá se a jásá
až Kristus ze země se vzchopil zas;
kříž dále vlekl, v tváři svatý jas –
a za Ním kráčí Maria jak v snění,
v svém srdci nesouc též – kříž utrpení.