U vchodu tajemství Tvých stojím,
opojná vůně vane mi z Tvých bran,
s proroků Tvých své touhy pojím,
duši svou otvírám jim dokořán.
Toužení věků jak by ve mně
rozrostlo v moře plamenné,
duch práhne víc, než vedrem země,
po vláze mystického pramene.
Své světlo vylij v zřítelnice
mé duše, pochybnostmi vyhaslé,
ať neodvrátí se mé srdce více,
Tvou krásou do hlubin až užaslé.
Ať přes práh tajemství smím vejít
Tvé kdysi dítě – syn Tvou milostí,
pak Božství Svému dej kol přejít,
jak prorok zřel je, vánkem tichosti.