Immaculata! zábřesk slunce v mraku,
na chvilku rozjasní se zem,
než nebesa se zavrou tvému zraku;
však odlesk chyt’ se v srdci tvém.
Zahoříš všechen, nevýslovně je ti,
ta krása očaruje tobě hruď
a srdce tvoje navždy se jí světí,
je ve dlaň její vložíš: tvoje buď!
Teď teprv život země zkrásněl pro tě,
krok zpevněl, napřímí se šíj;
cíl před tebou se jeví, ne už v hmotě,
svět jiný, jenž dí: nebi žij!
Immaculata za sebou kam zve tě
po skryté cestě z lilií,
jež jediná je v poskvrněném světě,
jež jistě vede k Marii!