„Nuž korunu sem z trnoví a hloží,
ať žoldnéři ji na skráň Jeho vloží,
do ruky třtinu – v krvi ramena
nechť pláštěm z purpuru jsou shalena...“
To ostré trní bolesť krutou množí,
že v hloubi srdce chvěje se Syn Boží
a duše Jeho k smrti znavená
ten posměch katů sotva znamená.
A v stínu ulice kdes matka čeká,
ji každé okamžení teskně leká,
zda přivine zas v náruč dítě své...
O by jen zřela, jak ten osten rve
Tvé čelo svaté – žal ten nelze říci –
a Kristu velká slza plála v líci.