Den letnic byl – tak lahodný a smavý,
tam venku proudily se lidstva davy
a veselý jich rej a hlučný šum
až v apoštolů vnikal tichý dům.
Tam na modlitbách celé dny už tráví
a v postu přísném pod popelem hlavy,
jich čelo plno vznešených je dum,
let myšlének je vznáší k nebesům.
A Matka Boží sama v jejich středu,
žár vroucnosti jí hárá ve pohledu –
teď zem se zachvěla a dům se třás,
nad hlavou všech se vznáší žhoucí jas –
a Maria zří před se úsměv v líci,
zář plá jí v skráni bílou holubicí.