Jen záři, záři, moje Slunce bílé,
a obraz Jeho v hloubi duše vpal,
hle, vše jsem dokořán Ti zotvíral,
jsem k lásce zaklet, svatou vášní šíle.
Na stupních oltáře, ó sladké chvíle,
hle, jak bych v nebe divem vyrůstal,
či Ty jsi sblížil věčnou Svoji dál
a vyslyšel jsi srdce pošetilé?!
Ó žhni, mé božské Slunce, žhni, ať hořím,
ať rozkoším se světa nepokořím,
jen po Tvém světle bílém toužit dej!
A v lásky výheň, jež mne mukou tráví,
Tvůj anděl sestup tichý, usmívavý
a milostí mne Tvojí ovívej!