Ty’s přístav můj, tam loď svou ženu,
má vesla zlomena juž plovou kdes,
mé bílé plachty strhal vichru běs,
je řídí láska vášnivá v Tvém jménu.
Ó nad Tebe já neznám sladší cenu,
jít se vším v zápas pro Tebe, ó ples!
a v hříchu závrati, kdy jat jsem kles’,
být jménem Tvým i zatracenu!
Mé všecky touhy jako k slunci pnou se,
v Tvé záři jenom rozvinou se,
mé rozkoše ty trysknou z Tebe jen.
Ó ze všeho Ty’s nejsladší můj sen,
a v Tobě duhu míru svého klenu,
Ty’s přístav můj, tam loď svou ženu.