Ty žasneš! – lilije květ, poupě vonné
Tvá duše v neskonalém blahu tone;
hle žití Tvého nejkrásnější sen
tak tajuplně dnes je naplněn.
O nezdráhej se sladké zvěsti oné
Tvé srdce neposkvrní bezúhonné;
ať matkou Boží, korunou jsi žen,
pel panenství plá v Tobě nesetřen.
Ty rdíš se? štěstí zář vždy kouzelněji
Tě opřádá a rty se blahem chvějí,
jež nepochopí nikdy, nikdy svět;
je nezkalené jako paprsk Zoře,
je neskonalé jako šíré moře –
jen anděl moh’ je Tobě vyprávět.