Přijďte, zasednem si v kruhu,
jako sedá k druhu druh;
nejsme už víc národ sluhů,
splatili jsme – sobě! – dluh.
Stálo nás to drahé krve,
cítíme to ještě dnes,
je-li lépe teď, než prve,
sobě děkujem, to věz!
Proto je nám zem ta drahá,
byť šlo třeba o pídi;
na národ, kdo na ni sahá,
s kým má činit, uvidí! –
Ejhle, naši hraničáři,
jsou tu jako na povel!
Každý rek, v tvář smrti tváří,
na hody jak, v boj by šel!
Však to cítí, národ s nimi
stojí v jejich zápase;
nejsou osamocenými,
zadní voj – z nás stává se!