Širým nebem křídla rozprostřela,
objímajíc zem,
božská, nad plamenné moře skvělá,
záříc nad světem.
Ohnivý déšť rosil ztuhlou zemi;
se dvanácti hlav,
provázen Duch Boží vichřicemi,
sálal blesk a žhav.
Ve způsobách jazyků se zmítal
na temeni, hle!
zázrakem tím na oltářích chytal
plamen Hostie!
Zrny kadidlovými se stala
srdce v hlubinách;
rozplývala se, co byla skála,
v libý vůně pach.
A zem byla kadidelnicí tu
světů ve víru,
adorujíc Boha v stálém kmitu
v širém vesmíru!