Zní u Jordánu už hlas volající,
na pouštích srdcí echa jeho tlí;
vln hudba je mu písní provodící
a křtu je tajemného koupelí.
„Připravte,“ volá hlasně, „cestu Páně,
napřimte stezky jeho do srdcí;
pokořte pahrbky a srázy, stráně,
je tu již od věků všech Žádoucí!“
„Na vaše srdce tluče: Otevřete!
neb vykoupení vaše blízko jest;
opadly vody hněvu, jenž vás hněte,
je holubicí, nese ratolest!“
„Svých zraků pozvedněte, rozdnívá se,
jitřenka nebem skví jak zlatý hřeb;
z červánků slunce, hle, už prodírá se
a Betlem vydal mystický svůj chléb!“
„Posypte popelem své v sklonu hlavy
a kvilte nad hříchů svých úrazy;
krok jeho slyším ozvěnou,“ hlas praví,
„to je ta cesta, tou k vám přichází!“