Jich hlas jak trouby stříbrné, ó slyšte,
do končin světa jásající zní,
v ruch bitev, v světa vír on dí: „Se stište,
je konec vašich hořkých dní,
do vaší tmy my nesem světlo čisté,
jsme heroldy nového Království.
Vše zdeptejte, co rostlo v duši býlím,
svou hlavu sypte popelem,
a jež jste otvírali kratochvílím,
své srdce slzí pod deštěm
ó smyjte, ať je květem sněhobílým
a kajícnost buď vůní v něm.
Neb přijde Království v ně, už se blíží,
jež čekali jste zoufalí,
a prolomí se žalářů k vám mříží,
rozkoší, jíž jste neznali,
se do snů vašich churavých zas vhříží,
životem novým duše rozpálí.“