Iluse sladká, zaštípit v zemi
bratrství, lásku, nebes mír,
úsměvem dětství krýt ji jak perutěmi,
složit je v snění na vesmír;
národy sbratřit, v objetí shrnout
na srdce srdce, jeden tluk;
v jesličkách musíš bolestí těžkou ztrnout,
slyšíš-li, Dítě, křeče ruk?!
Na plénky Svoje krvavé proudy
cítíš-li tryskat, po loži?!
jakým to nachem výsměšně kryje oudy
dvacátý věk Ti velmoží!
Divnou Ti hvězdu zapálil v žehu,
ozářit svatou Příští noc;
slyšíš-li, Dítě, od dálných moře břehů
modlitbu msty a za pomoc?
Ještě jdeš k lidstvu, bezbranné Dítě?
Naivní, chceš šelem zkrotit vztek?
S mečem v své pěsti vítězi pozdraví Tě,
přijdou dnes k Tobě krví řek!
Sťatých hlav stohy přinést Ti pílí,
s úsměvem ironickým, v ples!
Z potopy krve, holoubku sněhobílý,
vrať se jen, vrať se do nebes!