V klenbu vstoupá jako oblak
v nebes sklepení,
rozlévá se lodí chrámu
moře vlnění;
jako katarakt se leje
s říms a klenutí
hle, těm tlumům archandělů
k ethernému připjal tělu
po dvém perutí.
Dál přes holé lebky světců
někdy zlacené
jako dumy a sny svaté
vírem přežene;
tváří plnou zapírání
tiše přeletí
po fialách s draperie
na oltář se proudem lije
jak krev obětí.
Jako dávnou pod potopou
všecko hubící
ve vlnách mu vonných mizí
množství věřící;
nad hlavami skloněnými
jak se prostírá,
někdo Velký, Dobrý, Vlídný
za štit nad ten lid zde bídný
peruť rozvírá.