DÓM

Je dílo dokonáno, sen tvých Otců! sem svaté Křižmo, stigma poslední – a věže zdvihly se, plát do všech konců: Národe, volný, jásej tomu dni,

diadém vsazen na tvé hrdé čelo, celou se zemí světlo rozletělo. Tak strmí v azurové nebe skvoucí, závoje nad ním bílých oblaků,

jak snesen anděly v zem, náruč stroucí, milostí nebes roven zázraku; v tvou půdu navždy zasadil svou patu Hrad mystický, tvůj, roven Monsalvatu.

Teď Bůh tvůj přebývá zas ve tvém středu, tvrz tvoje, hradba nedobytná, štít, dlaň k tobě štědrou, lásku ve pohledu, jak Israeli chce ti asyl být;

už první obět kouří k výši v plese, v oblaku jejímž svatý Graal se snese. V ráz pilíře jak palem pně se vzpjaly, oblouky klenby korun jich jsou spleť,

v barevných oknech duhy rozkvétaly, zdí zastíraly mosaikou šeď; jak život proběhl by pod tělesem a prostor plnil tajemným svým plesem.

Co venku obepjal už dÓmu stěny les fial, po věžích se vzpínal výš, rozkvétal křížem, a jak pod rameny gigantů pozvedal by klenby tíž,

oblouků vzdušných kruh se o ně vzpínal nad věncem kaplí, jenž dÓm obestíral. Střech chrliči pak níž se nahýbali zdiveným zrakem, zrůdní, do davu,

modlitby zvonů křídla rozepjaly, vykřikly „Hossana“ dni k pozdravu; národa pomník, věků slavné dílo, paprsků ohněm slunce žhavě křtilo.

Je dílo dokonáno! v čas se zvedli Matyáš, Petr, Mistři, z hrobů svých, by myšlenku svou naplněnu shlédli, vavříny slávy zbledlých na skráních;

sen pokojný teď teprv obejme je tu v stínu kamenné jich epopeje. – Jde oddech chrámem; rakví granit puká, stín světlý z nich se zevšad pozvedá:

hle, Václav Svatý, Karel, Jan z Pomuka a knížat řada zářiti se zdá, Dědici země a tvrz naše pevná, pro věky naše naděj nesmrtelná!

Ó Václave, ty úsvite náš smavý, království kameni ty úhelný! Ó Karle, Otče, tvůrce naší slávy, hle, tvoje dílo, stánek tajemný!

Ó Jene, knězi, symbole náš svatý, naděje paprsku nám ve tmách vzňatý! Vy slavná knížata, jež hrob tu druží, teď ve cti spočinete prostřed nás,

v národa citech jako v ložích z růží, svobody jeho v hrob vám padá jas; volnosti jeho vy jste svatou stráží, kde kleká v zanícení na zápraží! – –

Ó Týne mystický, náš Monsalvate, hlas lásky důvěrné, hle, z celých Čech dnes k tobě letí, zanícení svaté; náš svatý Graal už spočinul v tvých zdech

Ó Slunce Čech, s těch svatých Hradu strání nech proudit v celou zem své požehnání!