Je složen svaté Matce v klín,
bez hnutí, tělo siné,
a v očích zavřených spí stín,
krev ssedlá z ran se vine.
Tíž smrti leží na Matce,
tíž hříchů je to světa;
tvář její, bol a úsměv, rce,
je dosažena meta!
Svět vykoupen a svítá z ran
do úhlů světa všeho;
potopa klesá, teplý van
jde z světa vzkříšeného.
Viz z archy těla z boku vznést
se bílou holubici;
má v ústech svěží ratolest,
všem život zvěstující! –
Z té smrti život vyrašil,
zde řine proudy pěti;
sem, aby věky věků žil,
se musí navraceti.