Stáj jsi zvolil za střechu svou rodnou,
pravý pastýř svojich stád
zapřel jsi svůj majestát,
sdílet neměl jsi ji za nehodnou.
Líbezné jak matky nemluvňátko
sstoupil’s z lůna mezi ně,
jim že chtěl’s žít jedině,
pro ně jednou sám být za jehňátko!
Za jehňátko na jich vykoupení
nevýslovnou obětí;
za to, hle, se lichotí,
něhy důvěrnost v tom lichocení.
Dobrý pastýř že’s, jak cítily by:
na dobré že pastvy hod
povedeš je podle vod,
lehat budou v stín tvé u koliby.
A že budeš sám jich pastvou sladkou,
pro věčnost jež živí je
ve zázraku Hostie,
v jesličky se dáváš vložit Matkou!