V ty drobné řady vaše spěchám rád:
v mé srdce hořem teskným rozervané
s těch oček vašich sladká záře kane,
ó, buďte pozdraveny nastokrát!
Váš úsměv, který po rtech oblétat
a v tváři hořet nachem růže plané
ni v stínu starostí vám neustane,
mně z nitra plaší trud i smutku chlad.
Jsem šťasten s vámi – ač sám štěstím chudý
a plný hořkosti a všední nudy,
snů mládí, ideálů skoro prost:
co léta hledal jsem vždy marně v žití,
teď aspoň srdce nalezlo a cítí,
mé dítky, u vás: lásku, upřímnost.