Chci žít! já slyším zemi volat tiše
pryč s ňader mých ten chladný sníh a led;
sem květy v klín náš, ze křovin to dýše,
po rose vyprahlý jichž žízní ret,
jak po paprsku zavřené jich číše.
A lesy zvedají své hlavy hned
a z první brázdy v začernalé líše
se skřivan k letu zdvih a začal pět:
chci žít!
Vše k žití vstává, nač se bázní chvět?
ó lžiproroci! kteří v hluché pýše,
v nic, díte, život jde a celý svět,
já zhrdám vámi! zemi věřím spíše
i smrti vzkřiknu v tvář, než klesnu zpět:
chci žít!