Vzdejte čest! zde věčný život pramení,
národa ztad nesmrtelnost proudí;
ohnivé v nás rozžíhá se nadšení,
vzpomínka když na vás v hruď se loudí.
Ve vás se nám České jaro rodilo
po stoletích v bolesti a zdlouha,
v Samostatnosti nám naší rozvilo,
matek pod srdcem, v němž plála touha.
Odtud Mistr Jan pil lásky ohnivost,
kterou zapaloval České duše,
v klíně tom nám rek Jan na heroa rost’,
slavná epopej se hnula v tuše.
Z ukolébavek jich sladkých zrozeni,
vstali naši slavní „buditelé“,
vzešli mstitelé nám s meči v plameni,
Legie a Osvoboditelé!
Z toho zdroje vroucně pili jsme i my
rodovou svou žárlivost a pýchu,
pod svou střechou býti „pány vlastními“,
na poli mít Evropy „svou líchu“.
Vzdejte čest! zde věčný život pramení,
národu ztad nesmrtelnost řine;
Matky České, z vás nám vzešlo spasení,
s vámi národ věčně nezahyne!