Ty jasné hlasy, křišťálově čisté
a zanícené jako plameny
se vyrovnají chórům tvým, ó Kriste,
jak výšek odražené ozvěny.
Hruď opojí a srdce okouzlují,
a tvoji bolest sladce konejší
v sen jako při vanutí hrobních thují,
kdo opustili život vezdejší.
Je břímě života ti náhle snazší,
tvůj kříž ti rozzelenal v palmu, viz,
v tvé nitro vyprahlé se rosa snáší,
opojné víno roní žití lis.
Tmy v duši tvé se rázem rozsvítily,
obzory čarovné jsou bližší víc;
ty žiješ světců vytržení chvíli
a svět ti, zdá se, rozplývá se v nic!
I marně zdráháš se sám ve pohnutí
kouzelné síle vroucích emocí,
tvé duše struny hnuly se jak v tknutí
a souzní nejsladší svou vibrací!