Buď pozdrav tobě první, Drahocenná,
ty Doloroso svého národa,
neb přišla hodina, kdy bezejmenná
tvá bolest končí se a Svoboda
ti vdechne nové jaro, zvěnčí čelo,
pod trnovím jež dosud krvácelo!
S pranýře potupného, hle, tví syni
tě vedou v plese, vrácena ti čest,
jsi opět vládkyní v svém domě nyní
a ratolesti strou ti do tvých cest;
v ztracený Majestát tě oblékají:
vstup na trůn jen a vládni svému kraji!
Tvou slávu vidět, tvoje obrození
je sladko dětem; slyšíš hřmít ten ples:
Buď zdráva, Matko!? jak se mocně pění
i vlny Gangu posvátného dnes!
Jest jeden rytmus národa a země,
i hory hradbou tobě zvedly témě!
Je navždy konec zpupné cizovládě
a právu zadost učiněno je;
vše svobodné je s tebou ve souladě:
mír tobě buď a sladkost pokoje!
Neb světa duch, jenž do vesmíru vane,
chce v lidstvu, mír a rovnost ať se stane!
Nuž, Indie, své zvedni čelo v pýše,
o syny své se opři důvěrně;
snuj dále epopej své staré říše,
v hrdinné lásce Svých kveť nádherně;
hle, z Čech i svobodných, kde žít nám sladko,
v ples dětí tvých zní hlas: „Buď zdráva, Matko!“