Zas mrtev velký muž, ne, titán!
ta zem být musí obryně;
sám Olymp závistí je zmítán,
neb obry vrhá jediné!
Zas tryzny, tryzny! v plamů záři,
vůz ohnivý, v němž vzlétají,
jak kdysi heroové staří,
výš v znění trub a šalmají.
Proud řečí oslavných hřmí ódy
a metafor proud jediný:
co mohlo být a jaké škody,
že odešli dřív – před činy!
By jméno liché žilo věkům,
se vryje v kámen nebo v kov;
by vzdorovalo času vztekům,
kraj kdes se přezve „Bradáčov“!
Ta země slavných epopejí,
ta reků nesmrtelných jmen!
co tyto názvy jenom chtějí
pro gigantický synů sen?!