Ó zmlkni slovo před zázrakem,
zde před tou lásky prohlubní;
tu otevřeno před tvým zrakem
je samo nebe; sni jen, sni!
Jak Pavel ve svém vytržení
těm hlasům nebes naslouchej,
v pokorném lásky roznícení
svůj zastři v slzách obličej!
Neb Bůh se k tobě přibližuje,
tvář svou k tvé lidské naklání;
toužené okamžení tu je:
tvé s Bohem sladké splývání!
Hrot lásky jeho jde tvou hrudí
jak Teresii v extasi;
žár cítíš, jenž se v tobě budí,
a rozkoš, jež jej provází!
Ó zmlkni slovo v malomoci,
víc mluví touhou jazyk něm:
v to Srdce vrhnout se tak moci
a navždy utonouti v něm!