Viz cíl ten, sladkosti kde sklady
ze skály boku prýští ven;
zde drahý poklad nad poklady,
všem dobře znám i utajen!
Neb vůně dech jej prozrazuje
a vábí mocně dál i šíř;
ten vidíš roj, jenž obletuje
a vzduchem víří ze stran čtyř?
Hle, zlatý pramen jak se skvěje
v tom boku svatém z šarlatu;
sladkosti věčné předchuť zde je,
kdo pil ztad, nezná návratu.
Jak včela vázne, zasvěcený
ne smrti životu on spíš,
až přijde Včelař ozářený
je s česna odnést ve svou říš! –
Leť duše – včeličko, leť k česnu,
kde bok ti září světa tmou;
co tušila jsi jenom ve snu,
slast okus pro zlou hořkost svou.