Hle, svatyně, ó vejdi do ní,
skví vně jak nebe s azuru
a jakby z drahocenné sloni,
vnitř od krve zas purpuru!
Tam láska věčnou mši svou slouží
na srdce čistém oltáři,
že nikdo zpátky nezatouží,
co blaha srdcem rozzáří!
Zde věčné jenom přijímání,
krev Boží v tvou se přelívá;
z poháru probodených dlaní
tvá duše pije blouznivá!
A cítíš, jak tě přerozuje
nesmrtelnosti vzácný lék;
pout kruh se divem rozlamuje,
starý se člověk s tebe svlék’!
Do synů božích do rodiny,
do kmene vzácného jsi vrost’:
Adamův synu, na kmen vinný
zaštípen Kristův letorost!